Nízké zapojení národních subjektů z nových, resp. méně vyspělých členských a přidružených zemí do projektů EU je považováno za překážku konkurenceschopnosti evropského výzkumu a souvisejících technologických aplikací. Zásadní (a rovněž politicky citlivá) je proto otázka, zda a jakým způsobem jsou zaostávající členské země v přístupu k evropským zdrojům (ex ante) znevýhodněny. Na národní úrovni nedostatečné využití vnějších prostředků omezuje finanční i partnerské příležitosti domácích výzkumných kapacit. Znalostní náročnost přidané hodnoty je v ČR stále podprůměrná, a to včetně její podpory z veřejných rozpočtů. Současně je větší zapojení do mezinárodních projektů jednou z priorit reformy výzkumu a vývoje v ČR.